22. března bylo krásné slunečné počasí, tuto jarní idylu krátce po dvanácté přerušil zvuk poplašných sirén ohlašujících letecký poplach. Nad Kralupy ve 12:29 přiletělo od severovýchodu 125 amerických letounů Liberátor a v osmi vlnách shodily během několika desítek minut 1256 tříštivých bomb o hmotnosti 316 tun.
Tím, ale bombardování neskončilo. Minutu po jedné hodině se nad městem objevila devátá vlna dalších dvaceti letadel. Ty měli původně jako svůj hlavní cíl německý Ruhland. Protože se však opozdila za stíhacím doprovodem, u Bezna na Mladoboleslavsku se odklonila ke Kralupům jakožto ke svému náhradnímu cíli.
Cílem masivního útoku bylo kromě rafinerie i vlakové nádraží, které představovalo důležitý dopravní uzel. Hned první vlna náletů zasáhla v Kralupolu plný zásobník ropy. V důsledku vzniklého požáru se město zahalilo do hustého černého dýmu a další bombardování proto bylo prováděno prakticky naslepo.
Bilance náletu byla tragická. O život bezprostředně přišlo 248 lidí, z toho 145 Čechů. Zbytek obětí tvořili převážně němečtí vojáci. Těla mrtvých byla snášena do kostela. Raněné nikdo ani nepočítal, jejich počet šel do stovek.
Dodnes není zcela jasné, co Američany vedlo k bombardování rafinerie, která byla mimo provoz již dva roky. Jednou z možností je, že Spojenci neměli k dispozici aktuální informace a domnívali se, že Kralupol stále vyrábí palivo pro německé jednotky. Druhou možností je, že nálet měl za cíl znemožnit obnovení výroby, o kterém Němci vzhledem k akutnímu nedostatku nafty na sklonku války uvažovali.
Dodnes není zcela jasné, co Američany vedlo k bombardování rafinerie, která byla mimo provoz již dva roky. Jednou z možností je, že Spojenci neměli k dispozici aktuální informace a domnívali se, že Kralupol stále vyrábí palivo pro německé jednotky. Druhou možností je, že nálet měl za cíl znemožnit obnovení výroby, o kterém Němci vzhledem k akutnímu nedostatku nafty na sklonku války uvažovali.
Žádné komentáře:
Okomentovat